Rakouské dělostřelectvo za války 1866 patřilo ke světové špičce. Mohlo se pyšnit svými novými polními 4. liberními a 8. liberními kanόny Lenk model 1863 s dostřelem téměř 4 kilometrů (3,5 km/3,8km) a to s vysokou přesností zásahů. Horské dělostřelectvo pak používalo 3. liberní kanόny model 1863 systém Lenk s dostřelem 2,5 kilometrů. Tyto kanόny se daly v horském terénu (především v Itálii) rozebrat a naložit na muly, které je spolu s municí nosily po horských cestách. Střelivo tvořily nárazové granáty, časované šrapnely, zápalné granáty a pro bezprostřední obranu pak kartáčové náboje. K vysoké úrovni kvality rakouského dělostřelectva samozřejmě také přispěl kvalitní výcvik obsluhy zbraní. Rakouští dělostřelci byli rekrutování převážně z řad technicky vzdělaných lidí z vyspělých průmyslových oblastí monarchie, hlavně z Čech a Rakouska, případně z Uher. Za prusko-rakouské války císařsko-královští dělostřelci profesionálně předvedli svoje řemeslo, když v řadě bitev působili Prusům těžké ztráty a pruským kanonýrům zřídka dovolili vystřelit. Svojí obětavostí nejednou kryli ústup rakouské armády. V těchto případech bez ochrany pěchoty a jezdectva byli vydáni na ne/milost Prusů, kteří s nimi zrovna neměli slitování, což vedlo k velkým ztrátám dělostřelců, jelikož výzbrojí mužstva byl pouze tesák vz. 1862. Poddůstojníci a důstojníci byli vyzbrojeni lehkou šavlí vz. 1861 a pistolí Lorenz M1859 či M1862.
Menu
